Humorné historky z Angoly

Pro sebe samotnou jsem se rozhodla začít zapisovat humorné situace, do kterých se tu já a moji kolegové a známý dostávají, protože si myslím, že by byla škoda je zapomenout. Bohužel se část humoru ztratí cestou na obrazovku, nejen mým přepisem situací, ale i absencí gest a mimiky, které jsou někdy k líčení těchto humorných chvilek (kdy Vám ovšem často do smíchu není) potřeba.

Hodiny
A: Dobrý den, víte kolik je hodin?
B: Ano (pohled na hodinky) vím! (a pokračuje dál).
Co to je? Vím ale nepovím? Nebo prostě špatně položená otázka?

Cuca
Cuca je místní angolské pivo, jediné, které se prodává v zálohovaných lahvích. Zatímco s prodejem nápojů v zálohovaných láhvích v Česku, a předpokládám i ve většině jiných zemí není problém, v Angole se to problémem stává jakmile chcete koupit tuto značku poprvé a tudíž nemáte láhve na výměnu. Jeden Čech tady v Kuitu, se rozhodl, že si koupí basu Cucy a samozřejmě žádné prázdné láhve neměl...
- Dobré odpolednu, basu Cucy, prosím.
- Máte zálohu?
- Nemám, teď jsem přijel
- No bez zálohy Vám ale basu nedám, to nejde.
- Ale jak můžu mít prázdné láhve, když jsem teprve přijel do Angoly?
- Neprve mi musíte přinést prázdné láhve, až pak Vám ta piva prodám.
- Ale já nejpreve musím nějaká piva vypít, abych měl prázdné láhve
- No ano... vypijte...
- Ale jak nemůžu, když mi to pivo neprodáte
- No bez prázdných láhví neprodám...
- Atd.

Paní Cucu v láhvích prodala asi po 6 dnech, kdy se podobný dialog opakoval... asi jí došlo, že opravdu si musi ta piva nejprve koupit plná, aby mohl mít prázdné flašky
Tento „kolega“ aspoň svého dosáhl, ne vždy se to však podaří...

Vajíčka aneb ať žije obchodní duch Angoly
Jeden den si kolega, který miluje vejce ve všech podobách (aspoň se mi to tak zdá) si chtěl koupit u pouliční prodavačky vařená vejce. Paní se ovšem nezdála bankovka, kterou jí chtěl platit.
Paní prodavačka (PP – pro ty co zkratka znamená i něco jiného, tak to asi taky sedí): Tady tu stovku nechci. Musite mi dat jinou.
Kolega (K): Ale já jinou nemám! Proč ji nechcete?
PP: Je škaredá! Nechci!
K: Jsou to angolské peníze jako každé jiné, ja opravdu nemám jiné drobné.
PP: Ale já nechci!
K. Podívejte se, vy jste obchodnice, že?
Přitakání
K: A asi chcete prodat ty vajíčka, že ano?
Opět přitakání.
K. Tak vidíte, vy chcete prodat vajíčka, já je chci koupit. Tady Vám dám ty peníze a vezmu si od Vás vajíčka
PP: Nechci!

Nevím, jak přesně dlouho to pokračovala, ale paní mu prý vajíčka neprodala.

Koiza

Koiza se správně píše coisa (koiza se to vyslovuje) a znamená to portugalsky věc. V Angole je to ovšem velmi užitečné slovo, ktere má i mužskou podobu u koizu, ta většinou nepopisuje žádnou věc mužského rodu, jak by jste si mohli myslet, ale (stejně jako koiza) kohokoliv a cokoliv na co si nemůžete vzpomenout jak se jmenuje.
Koizou jsem se stala já i mý colegové několikrát. Dokonce i na ministerstvu (zdraví) v Lunadě jsem měla příležitost slyšet jednu úřednici zdělovat svému kolegovi: „jdu představit tady tu koizu, ehm, paní Marii panu doktorovi XY“ (na titulech si tu potrpí).
Humornější jsou však situace jako:
A: Koho hledáte?
B: Ehh Koizu....
Nebo
A: Jak se jmenujete?
B: Koizuuu... (po půl minuteje sděleno i opravdové jméno).
A to si nevymýšlím, i to druhé se doopravdy stalo! Oproti tomu je nejaké ‚Podej mi tu koizu!‘ uplnou malickosti :-).